|
|
JOSEF WEISS
Edmund Weiss se narodil 26. srpna 1837 ve Frývaldově jako mladší
z dvojčat v rodině zvěrolékaře Josefa Weisse, jehož životní
příběh je také zajímavý. Josef Weiss se zabýval vodoléčbou současně
s Priessnitzem a vybudoval ve Frývaldově vlastní vokoléčebný ústav,
v němž pečoval o pacienty, které Priessnitz nestačil na Gräfenberku
umístit.
V roce 1842 odchází do Anglie, kde zřizuje vodoléčebný ústav
v blízkosti Richmondu u Londýna. s ním jsou v Anglii i jeho
dvě děti – Edmund, Adolf a žena Josefa až do roku 1845. Po úspěšném působení
v Anglii (údajně byl J. Weiss jmenován čestným doktorem lékařství na
londýnské univerzitě) se vrací do Frývaldova, kde ve věku 52 let v roce 1847
umírá.
Edmund začíná svá studijní léta v roce 1847, kdy odchází na opavské
gymnázium. Zde ho nejvíce zaujaly přírodovědné předměty – matematika, fyzika a
astronomie. Gymnázium ukončil v roce 1855 s výborným prospěchem a ještě
na podzim začíná studovat na filozofické fakultě vídeňské univerzity. Již během
studia je mu v roce 1858 nabídnuto místo asistenta na císařsko-královské
hvězdárně a v r. 1860 ukončil svá studia obhajobou doktorátu filozofických
věd. V r. 1861 je Weissovi udělen titul docenta matematických věd a na podzim
roku 1862 se stává řádným asistentem na c. k. hvězdárně ve Vídni. Zde plně
uplatňuje svůj talent a dosahuje prvních významných úspěchů v oblasti
astronomie. V r. 1868 formuloval teorii o pohybu meteorů pozorovaných
v souhvězdí Andromedy a spočítal, že se osa meteorického roje objeví na obloze
kolem 28. listopadu roku 1872. Předpověď vyšla přesně na den a například
v italském Moncalieri napočítali za šest a půl hodiny 33. 400 meteorů
z radiantu u hvězdy lambda Andromedy. Byl to Weissův triumf, který byl mezi
astronomy náležitě oceněn. Uznání za tuto práci vyslovil i vnuk slavného
objevitele Uranu, tehdy uznávaná astronomická autorita, Alexander
Herschel. Za své
zásluhy je Weiss v r. 1875 jmenován řádným profesorem na vídeňské
univerzitě.
V této době zde studuje i mladý, po vědě dychtivý muž z Moravy –
Tomáš Masaryk. Jak sám později napsal – "Vídeň měla pro můj duchovní
vývoj značný význam, strávil jsem v ní bezmála dvanáct let".
Šestadvacetiletý Masaryk ukončil studium ve Vídni v roce 1876, kdy 10. března
vykonává závěrečné zkoušky a je promován doktorem filozofie. Jedním
z akademických hodnostářů, u kterého je T. Masaryk po vykonaných
zkouškách promován, je dr. Edmund Weiss. Citujeme z Masarykova diplomu:
Edmund Weiss
doktor filosofie, řádný profesor astronomie, rytíř Řádu Františka Josefa, člen
akademie věd, řádně ustavený promotor, udělili jsme slovutnému panu Tomáši
Masarykovi, rodáku z Hodonína na Moravě, když dissertační práci s názvem
"Platonovu učení o duši", i řádnými zkouškami prokázal
výbornou vzdělanost ve filosofii, jméno a pocty i práva a privilegia doktora
filosofie a na důkaz toho jsme tuto listinu pro potvrzení opatřili pečetí univerzity.
Ve Vídni dne 10. března 1876.
Weiss, jmenovaný v roce 1878 ředitelem c. k. univerzitní hvězdárny ve Vídni,
se zúčastnil i několika významných expedic, na kterých pozoroval astronomické
úkazy. Bylo to převážně studium zatmění Slunce, které ho přivedlo do Dalmácie,
Řecka, Tunisu, Indie a Adenu. V rámci vybavení nové hvězdárny byl rakouskou
vládou vyslán na studijní cestu do Ameriky a Anglie. Weissova úspěšná vědecká
činnost nezůstala bez povšimnutí ve vědeckých kruzích, a tak se postupně stal
členem mnoha zahraničních společností, akademií a univerzit. Mezi největší
ocenění patří čestné členství královské akademické společnosti
v Londýně, čestný doktorát univerzity v Dublinu a udělení rytířského
kříže Řádu Františka Josefa. Rakouský císař ho jmenoval dvorním radou.
Weiss zasvětil celý svůj život vědě a jak sám přiznával, hvězdy mu
učarovaly. Patřil mezi přední astronomy své doby a i dnes se s jeho jménem
můžeme setkat při studiu odborné astronomie. Weiss zemřel 21. června 1917 ve Vídni,
kde je pochován.
Na jeho rodném domě, který stával v místech dnešní kavárny hotelu Slovan
(dříve Kretschmar), byla umístěna pomětní deska. Během válečných událostí byla
však odstraněna a dnes bychom měli zcela po právu uvažovat o její obnově.
autor: A. Kaňovský
|
|
|
