|
|
PHILO VOM WALDE
V druhé polovině 19.století spatřil světlo světa 5. srpna 1858
v Golušovicích u Hlubčic Jan Reinelt, významný slezský básník a
spisovatel. Byl zajímavou osobností, dobrý přítel Josefa Obetha, sochaře, který se
narodil a působil v našem regionu. Jan Reinelt napsal životopisy Vincence Priessnitze, zakladatele vodoléčebného ústavu na
Gräfenberku a jeho nástupce Josefa Schindlera.
Jan Reinelt se narodil v rodině Karla Reinelta, tkalce a
nočního hlídače v Golušovicích. Otec byl nucen pomáhat také
v místním lomu jako pomocný dělník, aby uchránil rodinu před nouzí. Brzy mu
zemřela první žena, s kterou již měl dvě děti. pak se oženil s Růženou
Kurhovou. Jan byl prvním dítětem druhého manželství. Rodina Reineltova obývala
hliněnou chaloupku v horní části Golušovic, kde byla jen jedna větší
místnost a chodba, tam žilo sedm osob. Každé dítě mělo svůj úkol a muselo
pracovat pro zmírnění bídy v rodině. Otec vlastnil kousek políčka, které
však nestačilo k obživě celé rodiny, měli jednu kravku – živitelku, kterou
také zapřahali do vozu, vůz však byl ve společném vlastnictví se sousedem.
Jan byl podvyživený a slabý, a proto se cítil spokojen, když mohl poslouchat
vyprávění svého otce a žen o historii rodného kraje na přástkách a
u kolo- vrátku za dlouhých zimních večerů. Jeho obrazotvornost přenesla jej
z chudého obydlí do překrásných paláců vysněných krajin. Totiž obyvatelé
Hlubčicka byli velmi svázáni s mýty a tradicemi, znali mnoho regionálních
pověstí a bájí předávaných ústně z generace na generaci.
V Golušovicích se obyvatelé živili většinou zemědělstvím. Byla tam řemesla,
ale ta hrála druhořadou úlohu, např. pracovaly tam větrné mlýny, elektrárna která
vyráběla olej ze lněných semínek a pivovar.
Malý Jan byl velice nadaným žákem, třebaže byl nemocen. Upoutal na sebe pozornost
golušovického učitele a faráře a ti jej doporučili na další studia. Díky jejich
přímluvě byl přijat do učitelského semináře v Bělé Prudnické. Již po dobu
svých studií se věnoval psaní článků do slezských novin. Mezi jeho prvotiny
patří dílo „Slezsko v pověstech a zvyklostech“, „Z regionu“„Vesnická
čarodějka“.
Přijal také umělecké jméno a psal pod pseudonymem Philo vom Walde –
Filosof z lesů. Psal hlavně v německém jazyce ve slezském nářečí.
Mezi jeho nejsilnější básně patří „Lidská bída“, ve které
svědecky poukazuje na nesmírnou bídu obyvatel své rodné vesnice Golušovice. Jako
vyzrálý básník a spisovatel pak napsal drama „Vysvobození“, „Pod
ochranou Matky Boží“ a prózy „Malý tkadlec“, „Historie
o Starém kontrabase“ a jiné.
Po absolvování učitelského semináře v Bělé Prudnické nastoupil jako
pomocný učitel v Bělé Nisské, kde byl čtyři roky, roku 1882 se stal učitelem
v sousední obci Korkovicích. Tam se téhož roku oženil s Marií
Brauzemannovou. V roce 1884 byl přeložen do Nisy, kde učil na chlapecké
škole.
Bída a strádání v dětském věku byly příčinou vážného onemocnění,
trpěl žaludečními potížemi a tuberkulózou. To ho také přivedlo k rozhodnutí
léčit se na Gräfenberku. Jan Reinelt ve svých vzpomínkách popisuje cestu na
Gräfenberk: „Bylo to 6. července 1885. Zlatý sluneční svit ležel kolem na
kopcích i dolinách a naše koně uháněli vesele z Nisy na Gräfenberk. Lidé
na ulici, kteří mne viděli, na sebe tázavě pohlédli a mysleli si: Ten asi vstal
z hrobu? Já jim v duchu odpovídal: Ale ne, ten se tam teprve položí... Naše
jízda trvala pět hodin. Když jsme přijeli nahoru před Schindlerovy domy, pozdravil
nás nějaký starý pán, byl to Josef Schindler.“
Schindler na přímluvu Jana Rippera, Priessnitzova zetě, přidělil chudému
básníkovi přívětivý pokoj ve Vila Austria, kde po dobu léčení čtyři týdny
bydlel. Po částečném vyléčení odjel z Gräfenberku, ale přátelství
uzavřené s Josefem Schindlerem je k sobě poutalo a přivádělo tak
Jana Reinelta velmi často zpět k návštěvě Gräfenberku a Velkých Kunětic. Za
těchto častých návštěv u Schindlera složil také oslavnou báseň na
Gräfenberk.
V devadesátých letech minulého století odešel Jan Reinelt do Vratislavi, tam také
na následky dlouhé a těžké nemoci zemřel 16.ledna 1905 a je zde i po-
chován.Mimo učitelské povolání redigoval časopis NATURARZT (Přírodní
lékař), vydával také časopis DER GEMÜTLICHER SCHLESINGER (Srdečný
Slezan).
Tomuto významnému slezskému spisovateli a básníkovi postavili po jeho smrti ve
Vratislavi v roce 1912 nádherný pomník poblíž školy Pestalozzi, kde
jmenovaný učil. Tento pomník byl bohužel za druhé světové války zničen.
v roce 1923 byl Reinoltovi postaven pomník nedaleko rodné vesnice ve městě
Hlubčice. Autorem pomníků ve Vratislavi a v Hlubčicích i náhrobku na
vratislavském hřbitově je jeho přítel Josef Obeth,
autor Priessnitzova sousoší ve Smetanových sadech v Jeseníku.
autor: Vítězslav Mazura
|
|
|
