|
|
JOSEF REINHOLD
Významnou lékařskou postavou Gräfenbergu (Lázně
Jeseník) první poloviny našeho století je jejich dlouholetý vedoucí lékař
MUDr. a PhDr. Josef Reinhold, jehož zásluhou získaly Lázně Jeseník v údobí
mezi oběma světovými válkami velmi dobrou pověst.
Gräfenberg se stal v 19. stol. pod vedením svého zakladatele a
přírodního laického léčitele Vincence Priessnitze (1799-1851)
vpravdě světoznámý. Priessnitz však léčil veškoré choroby jednotně a nekriticky
pouhou vodoléčbou, pitím vody, koupelemi, zábaly, pocením a sprchami, a to bez
hygienických pravidel a zásad. Není proto divu, že Gräfenberg začal po smrti
Priessnitze upadat, byť se později o zvýšení jeho úrovně poctivě starala
řada tamních lázeňských lékařů.
Primář MUDr. a PhDr. Josef Reinhold měl na dovršení tohoto snažení, jakož
i na vlastním rozkvětu a věhlasu Gräfenbergu stěžejní podíl. Jelikož jméno
dr. Reinholda má ve vědeckém světě stále svůj oprávněně dobrý zvůk, je na
místě upozornit na jeho život, na jeho dílo a na jeho význam.
Josef Reinhold se narodil 14. července 1885 ve Stryji v bývalé Haliči
(nyní Ukrajina). Tam chodil do obecné školy a do polského gymnasia, na kterém
v r.1904 maturoval. Studoval filosofii v Göttingenu a ve Vídni, kde byl
v r.1908 promován na doktora filosofie. Potom se rozhodl studovat lékařství,
které ukončil ve Vídni promocí v r.1912.Chtěje se věnovati neurologii a
psychiatrii,hospitoval na neurologické klinice profesora L. Frankl-Hochwartera ve Vídni.
Svých filosofických znalostí, které mu byly v jeho pozdější činnosti velmi
prospěšné a cenné, využíval pro své lékařské výzkumy a využíval jich také ve
svých vědeckých sděleních. Tak např. již v r.1911 poblikoval v časopisu „Archiv
für Philosophie“ důkladný rozbor psychologických základů Kantovy teorie
poznání. Jako mladý lékař se na svou budoucí dráhu psychiatra připravoval velmi
důkladně a cílevědomě na nejlepších tehdejších klinických pracovištích. tak
získával zkušenosti o moderních názorech na výměnu látkovou ve Vídni
u profesora Noordena a poznatky z neurologie a z psychiatrie
u nositele Nobelovy ceny Julia Wagner-Jauregga. Svůj zájem o léčení
duševních chorob dal najevo tím, že (což dosud nebylo známo) byl frekventantem
speciálních kursů psychoterapie u zakladatele tohoto oboru Sigmunda Freuda
(1856-1939).
Takto vyzbrojen nastoupil v r.1913 v Gräfenbergu v Priessnitzově
sanatoriu jako asistent u tehdejšího šéflékaře dr. Rudolfa Hatscheka
s pevným již plánem, že se bude věnovat lázeňskému léčení nervových a
duševních chorob, a to na nejvýše možné úrovni, nikoliv na bázi pouhé a velmi
často nevědecké empirie. Jelikož hlavní provoz v lázních býval tehdy
v letním období, věnoval zimní měsíce zase dalšímu vzdělání na vybraných
pracovištích, jako např. u známého psychiatra Emila Kraepelina (1856-1926)
v Mnichově a u významného internisty Friedricha Picka (1867-1926)
v Praze.
I. světová válka na čas překazila Reinholdovy plány, byť měl štěstí, že ve
svém oboru mohl pokračovat jako vedoucí lékař vojenského psychiatrického oddělení
v Opavě. Po skončení války se vrátil na Gräfenberg a po úmrtí primáře
Hatscheka v r.1921 byl jmenován přednostou Priessnitzových léčebných ústavů.
Bylo zdůrazněno, že pod jeho vedením dosáhl Gräfenberg vysokou úroveň
s výbornou diagnostickou i léčebnou základnou. Reinhold neváhal
medornizovat léčebný ústav a jeho provoz po všech stránkách a jeho počínání se
setkávalo s pochopením a se zdarem. Je třeba si uvědomit, že to ve třicátých
letech byl nanejvýš průkopnický čin, zařídit v lázeňském léčebném
objektu dobré rentgenologické oddělení, laboratoře a podobně. Primář dr. Reinhold
zcela záměrně usměrnil gräfenberskou tradici, hlásající víceméně nekriticky
všemohoucí vliv vodoléčby na všemožné choroby, tím, že vybudoval moderní
ústav,který byl v souladu s pokrokem vědy a který se stal vzorem pro
podobný postup v jiných lázních, hlavně v cizině. Zásluhou Reinholdovou
se stal Gräfenberg sto let po svém založení znovu významným léčebným střediskem,
vyhledávaným prominenty politického, kkulturního a hospodářského světa nejen
z našich zemí, ale převážně z ciziny. Řada původních Reinholdových
vědeckých prací z oboru léčby duševních chorob ve světovém odborném tisku
jeho věhlas ještě podtrhla a zdůraznila.
Reinholdův význam potvrzuje mimo jiné skutečnost, že redakce mnohasvazkového
díla „Handbuch der Neurologie“ jej pověřila v r.1931 zpracováním
rozsáhlé kapitoly o psychoterapii do 8. svazku díla, do svazku věnovaného
obecné léčbě neurologických chorob. Dále to potvrzuje skutečnost, že mu jeho
vědečtí přátelé a žáci vydali v r. 1936 k jeho padesátým narozeninám „Slavnostní
spis“ do kterého přispěli původními dvaceti sděleními mnozí hlavní
představitelé světové psychiatrie. Je zajímavé, že německy psaný „Slavnostní
spis“ s výjimkou jednoho českého sdělení je uveden českým úvodem a
zhodnocením.
Primář MUDr. Reinhold byl podle všech informací ušlechtilý, vyrovnaný a
snášenlivý člověk, přísný k sobě i ke svému okolí. Lékařství a
filosofie vytvořily z dr. Reinholda vzácnou osobnost. u svých nemocných byl
velmi oblíben, nikdo u něho nezůstal neoslyšen a svým optimismem měl na
nemocné velmi dobrý vliv. Rodem Polák byl polyglot, ovládal plynně 10 řečí a
národnostně byl nanejvýš snášenlivý. Měl fenomenální paměť, ke konci života
se obíral matematikou, a byl milovníkem, ba i znalcem umění slovesného,
výtvarného i hudebního. Miloval Goetha, Lenaua, Shakespeara, Wilda,
Baudelaira,
z našich Machara, Halase, Seiferta, a dovedl je zpaměti recitovat. Miloval nadevše
Chopina, Smetanu a Vivaldiho.
Dr. Reinholdovi však nebylo souzeno prožít jen šťasné a harmonické chvíle
badatele, lékaře a přítele umění v exkluzívní vile na Gräfenbergu, kde mu
dovedla jeho vzdělaná paní vytvořit nanejvýš krásné prostředí. Když mu po roce
1938 hrozila z rasových důvodů perzekuce a ztráta existence, bylo mu jeho
vědeckými přáteli v cizině nabídnuto v r.1939 místo profesora psychiatrie
v USA. Odmítl však a emigroval do Polska.
Po pádu Polska byl internován v koncentračním táboře u Drahobycze, kde
mu hrozilo zastřelení při hromadné likvidaci vězňů, když se ke koncentračnímu
táboru blížila sovětská vojska. Podařilo se mu lstí a podle vyprávění jeho choti
ku podivu dokonce s pomocí vedoucího koncentračního tábora uniknout smti za
velmi dramatických podmínek. Velitel tábora, který v Reinholdovi poznal zcela
výjimečnou osobnost, mu slíbil, že dle možností využije všech omezených
možností, aby kohokoliv zachránil před zkázou. Když byl dr.Reinhold s 1000
dalšími vězni veden do blízkého lesa k likvidaci zastřelením,
odcházel na smrt
vyrovnaně a s opravdovým klidem filosofa,pobroukávaje si 2. větu
z Beethovenovy VII. symfonie, byl však v bráně spatřen velitelem
tábora, který, když jej poznal, instinktivně vykřikl, že nutně potřebuje
k poskytnutí první pomoci lékaře. Dr. Reinhold vystoupil z kolony a byl
vedoucím tábora odveden do sklepní budovy SS, kde se již ukrývalo přes 40 podobně
zachráněných vězňů.Tu žily tyto lidské trosky ve tmě a o hladu za
nepředstavitelných podmínek již řadu měsíců.
Nikdo nesměl ani hlesnout, v omezené sklepní prostoře se spalo na směny po
hodinách, dvě ženy porodily bez zaúpění děti, které musely být okamžitě
uškrceny, aby snad svým pláčem neprozradily úkryt. V tomto Dantově pekle
poskytoval dr. Reinhold lékařskou pomoc a duševní posilu, tam se naučil zpaměti
obsáhlé pasáže ze Shakespeara, kterého mu tam tajně propašoval velitel tábora –
a není divu, že tu onemocněl srdečním infarktem. I tuto chorobu překonal a
dočkal se chvíle, kdy koncentrační tábor osvobodila Rudá armáda. Po zotavení se
z útrap byl sovětskými úřady pověřen vedením lázní Truskavec a přičinil
se o jejich další rozvoj.
V roce 1946 se vrátil do vlasti – sovětské úřady mu daly k dispozici
salónní železniční vůz – a 1.února 1947 se opět ujal vedení Priessnitzových
ústavů v Lázních Jeseníku. Pracoval, budoval, přizpůsoboval provoz ústavu
moderním léčebným i společenským podmínkám. Jeho podlomené zdraví však
pracovní vypětí nevydrželo a opakovaný infarkt srdce skončil jeho krásný a bohatý
život dne 3. listopadu 1947 uprostřed pilné práce, dalších plánů a v radosti,
že v příštích dnech navštíví Prahu a vyslechne koncert z Debussyho
díla...
Primář MUDr. a PhDr. Josef Reinhold byl právem zván lékařem-filosofem a znalcem
lidských duší. Byl osobností, která ohromnou měrou přispěla k rozvoji Lázní
Jeseník a jejich vědecké pověsti. svou cílevědomou prací dovedl harmonicky
spojit teoretické snahy a praktické lékařské úkoly ve prospěch nemocných a
k povznesení pracoviště, které nadevše miloval. Bylo by chybou nevzpomenout
toho, že založil dobrou vědeckou školu, byť jeho žáci pak působili roztroušeně
po světě. A je nakonec třeba zvlášť zdůraznit, že se primář dr. J.Reinhold
úplně s naším prostředím sžil a že se vždy považoval za příslušníka
naší země, která se mu stala jeho druhou vlastí. Prokázal to mimo jiné opakovaným
odmítnutím možnosti působit v cizině za velmi výhodných podmínek.
Řadíme proto primáře MUDr et PhDr. Josefa Reinholda mezi naše význačné
osobnosti a vyslovujeme tímto přání, aby toto krátké sdělení ve formě malé
vzpomínky evokovalo jeho osobu a jeho význam a nedovolilo, aby jeho život a práce, a
hlavně zásluha o povznesení Lázní Jeseník – Gräfenberg, upadly
v zapomnění.
|
|
|
|
|
