|
|
BERNHARD KUTZER
Bývá údělem umělců tvořících mimo umělecká centra, že jejich dílo
je často nedoceněno. Takový osud stihl i nejvýznamnějšího sochaře 19.stol.
v rakouské části Slezska Bernharda Kutzera. i když řada předních
německých autorů o něm psala oslavné články, které jej nazvaly slezským
Riemenschneidere, čeká jeho dílo na důkladné monografické zpracování.
Bernhard Kutzer se narodil 27.června 1794 v Dolním Údolí u Zlatých
Hor jako syn mlynáře Johanna Kutzera a Terezie F., rozené Jokischové.
Rodina se 14 dětmi trpěla nedostatkem, takže Bernhard musel již ve 12 letech do
služby. Šťastná náhoda jej dovedla do rodiny skorošického sochaře Kellera,
který rozpoznal chlapcův talent a přimluvil se u biskupa Hohenlohe-Bartensteina,
aby financoval chlapcova studia. Avšak chlapcova nemoc a biskupova srmt překazily tyto
plány, nicméně však základní školení u Kellera, neobyčejná píle a nadání
pomohly Kutzerovi vypracovat se k výborným výsledkům. Jistě k tomu
přispělo i kulturní zázemí Jesenicka, především prostředí jesenických
lázní, kde se sjížděly evropské osobnosti kulturního světa a kde měl Kutzer
možnost spřátelit se s německým sochařem Schwanthalerem, který pro jesenické
lázně vytvořil Priessnitzův pomník se lvem na objednávku uherských hostů.
Dále mělo vliv na umělecký růst Kutzera setkání s dílem vynikajícího
dánského sochaře Bissena, který rovněž pro lázně Gräfenberk vytvoři
mramoro- vou bustu V. Priessnitze. Ale také kulturní dění na zámku Jánský Vrch
v Javorníku a v klášteře v Bílé Vodě, setkání s díly
předních rakouských, moravských a slezských umělců 18. století rozptýlenými
po zrušení klášterů po venkovských kostelích, mělo pro Kutzerův umělecký vývoj
svůj význam.
Měl však také zřejmě vlastní odbornou knihovnu a sbírku grafik, o čemž
svědčí skutečnost, že některé jeho kresby jsou provedeny na zadní stranu
barokních rytin. Zajímal se intenzivně především o italské umění – odtud
zřejmě pocházejí také nepodložené zprávy o italském původu jeho rodiny.
Bernhard Kutzer se usadil v Horním Údolí, kde vybudoval prosperující
dílnu, ve které pracovali také jeho dva bratři – Patricius a Cyril,
šest jeho synů – Severin, Zenobius, Johann, Raimund,
Bernhard a Rafael. V jeho dílně se však vyučili také další
regionální umělci jako Josef Kristen, malíř a sochař v Moravském
Berouně, Anton Wesse ze Zlatých Hor, František Portsch působící
později jako výtvarník v huti v Ludvíkově. Ve svém domě vedl B. Kutzer
čilý společenský život, zajímal se o lidové umění, místní tradice,
organizoval pašijové, rytířské a jiné hry, výlety do přírody a setkání
přátel, s nimiž také nechal vybudovat pamětní mohylu na Příčném vrchu
z vděčnosti za konec hladových let způsobených bramborovým morem. Byl také
vlastníkem poztní kaple v Horním Údolí. v rozsáhlém díle B. Kutzera
převládaly církevní zakázky, které realizoval nejen na celém území rakouského
Slezska, ale i v pruském Slezsku a na severní Moravě. Pracoval především
ve dřevě a sám své práce polychromoval. Nejbližší mu bylo barokní umění,
o čemž svědčí jedna z jeho nejlepších realizací – sochařská výzdoba
farního kostela ve Vrbně pod Pradědem, v níž dominuje krásná monumentální
socha archanděla Michaela. Nechal se však také inspirovat gotickým uměním – zde je
třeba připomenout oltář v Pačkově, empírovým uměním – oltář a kazatelna
v Karlově Studánce, ale i románským uměním. z jeho světské tvorby
je třeba citovat sošku jezerního postýře Gilla, která byla inspirována lidovou
pověstí z Jesenicka, dále jeho výtvarné návrhy pro uměleckou litinu
v huti v Ludvíkově a Železné, pro něž vytvořil řadu náhrobků, modelů
zábradlí, různých ozdob, ale i portrétů. z literatury se dovídáme, že
B. Kutzer, který se intenzivně zabýval také malířstvím, byl rovněž autorem
známých obrazů s karikaturním nádechem – např. dílo Piják, Kuřák,
Šňupající.
U příležitosti 200. výročí umělcova narození byla instalována ve výstavních
místnostech Vlastivědného muzea v Jeseníku příležitostná výstava,
která prezentuje především Kutzerovy práce z jeho pozůstalosti, rozptýlené
dnes ve fondech Slezského zemského muzea v Opavě, Okresního
vlastivědného muzea v Bruntále (zde byla v předválečném období
umělcova pamětní síň), Vlastivědného muzea v Jeseníku a Okresního archivu
v Šumperku. výstava přibližuje návštěvníkovi umělecký postup a techniku
vzniku monumentálních děl, jež z technických a prostorových důvodů nemohla
být instalována. Jsou zde vystavena sochařská bozetta i kresebné studie
v několika variantách, tedy jednotlivá stadia zrodu uměleckého díla. Nejlépe
je to dokumentováno na protrétu vratislavského biskupa Diepenbrocka, který se
roku 1837 jistý čas léčil na Gräfenberku. Za kresebnou studií následovala studijní
dřevořezba, pak odlití do kovu ve dvou variantách. Pozůstalost Kutzerovy umělecké
dílny obsahuje řadu jeho vlastních signovaných prací, řadu signovaných děl jeho
bratrů, synů a žáků, ale také řadu neurčených děl, která čekají na
utřídění a vy- hodnocení. Dílo B. Kutzera, jeho rodiny i žáků představuje
svým rozsahem i kvalitou mimořádně významnou část kulturního fondu 19.
století v regionu Slezska a severní Moravy. Bezesporu si zaslouží, aby
v době co nejkratší se někdo podvjal komplexního zpracování díla jeho
i celé dílny, což by mělo být společným úkolem pro české i polské
historiky umění.
Výstava „Bernhard Kutzer a jeho umělecká dílna“ je zpřístupněna
veřejnosti od konce února roku 1995.
autorka:
PhDr. Marie Schenková, CSc., SZM Opava
|
|
|
