 |
 Nespornou dominantou města Jeseník a části okolí je jinak
nevýznamný kopec Zlatý chlum (875 m), na jehož vrcholku se tyčí kamenná věž,
která jako jediná ze všech podobných staveb v Jeseníkách dodnes slouží svému
původnímu účelu, tj. slouží jako vyhlídková rozhledna. Při pátrání po historii
tak významných staveb, jakými staré rozhledny na četných vrcholech zdejších hor
bývaly, je nutno se vrátit více než sto let nazpátek k prvním průkopníkům
organizované turistiky v Jeseníkách. Zdejší obyvatelé přes obvykle velmi
těžkou práci a i skutečnost, že volnými dny zůstávaly pouze neděle,
případně církevní svátky, považovali výlety do hor za zcela samozřejmou
záležitost.
Počátky neorganizované turistiky jsou zaznamenány už v průběhu 18.
století, kdy se tomuto sportu věnovaly kromě místních nadšenců především
střední vrstvy, např. profesoři a studenti gymnázií. Časem při stále
větší organizovanosti turistických spolků docházelo k úpravě cest, které na
různých místech lemovaly z kmínků vyrobené lavičky a často i chatky
či boudy s nenutnějším nábytkem, sloužící nejen k odpočinku, nýbrž
i k přespání náhodným výletníkům. Zde je nutno zdůraznit, že to vše
svedli místní obyvatelé pouze ve svém volném čase a v podstatě zdarma,
jen z nadšení pro věc samu. Nelze než se smutkem konstatovat, že většina
těchto věcí vzala v průběhu 50. let tohoto století za své, když se dílem
rozpadla, dílem byla vandalsky zničena.
V určitém období byl rozvoj turistiky v Jeseníkách již tak masový, že
vznikla potřeba založit pevnou organizaci, která by se o další vývoj
organizované turistiky starala. Tak vznikl 26. dubna 1881 v tehdejším Frývaldově
Moravskoslezský sudetský horský spolek, mezi jehož zakladateli byl i hejtman ve
výslužbě Johannes Ripper, zeť známého „vodního doktora“ a zakladatele
světově proslulých lázní v Jeseníku Vinzenze Priessnitze. Spolek hned od svého
počátku vyvíjel velice aktivní činnost. Již za rok měl 950 členů, kteří
pracovali v devíti místních sekcích, přičemž frývaldovská patřila
k nejatraktivnějším. Počáteční činnost spočívala v úpravě
a značení turistických horských cest, vydávání průvodců, map a dokonce
i vlastního časopisu. Již za krátkou dobu se však již pouští do významných
staveb – vedle prvních horských chat vznikají i honosnější kamenné
rozhledny. Ještě do konce II. světové války jich stávalo v Jeseníkách
několik-jako první byla postavena 18 m vysoká rozhledna na Biskupské kupě
u Zlatých Hor (1898) a hned rok na to vzniká 26 m vysoká rovněž kamenná
rozhledna na Zlatém Chlumu v témže roce staví kladská sekce 33, 5 m vysokou
rozhlednu na Kralickém Sněžníku a v r. 1903 následuje zajímavě
řešená 30 m vysoká rozhledna na Zámeckém vrchu nad Krnovem. Poslední větší
a rovněž kamennou rozhlednou, jejíž stavba byla zahájena v r. 1904 na
nejvyšší moravské hoře Pradědu, byla známá Stráž Habsburků. Tento letmý
přehled dokládá, s jakým nadšením, obětavostí i schopnostmi členové
jednotlivých sekcí disponovali. S výstavbou rozhleden prudce stoupá zájem
milovníků turistiky o Jeseníky, neboť právě výhledy z jejich ochozů
patřily k těm nejkrásnějším a nejatraktivnějším zážitkům. Bohužel,
mnohé z nich nepřežily drsné klimatické podmínky, které později zanikly, jako
např. V r. 1959 rozhledna na Pradědu, v.r.1973 rozhledna na Kralickém
Sněžníku a také rozhledna na Biskupské kupě již není veřejnosti přístupná
(zde se ovšem uvažuje o její brzké rekonstrukci, neboť již přes třicet let
slouží i jako převaděč televizního signálu). O to více stoupá význam
jediné, v které je zajištěn běžný provoz i dnes, rozhledně na Zlatém
Chlumu. Myšlenka na zbudování rozhledny právě zde vznikla ve výboru frývaldovské
sekce již r. 1894 a volba místa byla jednoznačná. Již svým jménem
připomínal nejvýznamnější období v historii kraje, kdy se v okolí města
a hlavně zlato, což dodnes dokazují pozůstatky opuštěných, travou
a křovím zarostlých starých štol. Současně poloha v bezprostřední
blízkosti města jej k podobnému projektu přímo předurčovala. Již dříve,
patrně v r. 1853, zde byla postavena chatka, ale ta již v době výstavby
rozhledny byla v rozvalinách a nedala se k ničemu použít.
 Po
ustanovení stavebního výboru a schválení výstavby začaly starosti se
sháněním potřebného obnosu ve výši 3 600 zlatých. Když u ostatních sekcí
nenašli organizátoři přílišné pochopení, obrátili se na frývaldovskou
veřejnost, čímž se stavba stala ryze „domácí záležitosti“. Z tohoto
důvodu bylo rozhodnuto, aby rozhledna nesla název Frývaldovská stráž. V r.
1896, před vlastním zahájením výstavby rozhledny, byla na náklady spolku upravena
nová přístupová cesta na vrchol. Vlastní stavební práce podle projektu Eduarda
Zelenky, ředitele odborné kamenické školy v Supíkovicích, byly zahájeny 8.
srpna 1898 výkopem základů. Za předem sjednanou částku 8 501 zlatých se výstavby
ujal stavitel Alois Nitsche a stavební mistr Franz Gröger. Materiál ke stavbě se
těžil přímo na místě, jen kvalitní cihly se dovážely z tsuchschwitské
cihelny (dnešní Suszkowice v Polsku) a písek z nedaleké Písečné.
Přes nepříznivé horské a zejména klimatické podmínky (sníh tehdy
v Jeseníkách napadl již obvykle koncem října a držel se až do března)
byla stavba po jednoročním úsilí zdárně dokončena a 3. září 1899
slavnostně otevřena, což zejména dnešním stavbařům musí připadat
neuvěřitelné.
 Radost
z úspěšného dokončení díla zachvátila celé město, v předvečer oslavy
byla rozhledna ze všech stran osvětlena a na druhý den vítala účastníky
slavnosti před rozhlednou lázeňská kapela. Kromě obyvatel města a okolí se jí
zúčastnili také zástupci jednotlivých sekcí německého turistického spolku.
Zakládací listina a zdravice, kterou přečetli coby slavnostní řečník ředitel
frývaldovské školy, čestný člen a spoluzakladatel spolku Adolf
Ketter, byla
uložena do zdiva rozhledny. Oslavy se pak protáhly dlouho do noci a ještě dlouhou
dobu měly ohlas v širokém okolí.
Jiný významný člen spolku, polesný Adolf Medritzer, po roce provozu navrhl
vybudovat vedle rozhledny turistickou chatu, která nesla později jeho jméno. Přes
kladné přijetí návrhu trvalo celý rok, než bylo získáno povolení k stavbě,
jíž se ujal zkušený tesařský mistr Kreipl. Ten se svého úkolu zhostil
v rekordním čase, a tak již 8. června 1902 byla chatka uvedena do
celoročního provozu. Stavba měla význam také ekonomický, neboť přístup na
rozhlednu byl tak umožněn i v zimě, díky čemuž se podařilo
v krátké době splatit dluhy z výstavby věže i chaty, které
frývaldovskou sekci značně zatěžovaly. V meziválečném období byla chata
poněkud zrekonstruována, přibyla k ní prosklená veranda a postupně bylo
upraveno i okolí pro restaurační provoz.
V r. 1932 zřídila sekce pohodlnou cestu až k chatě a také novou
sáňkařskou dráhu, která po úpravě v 60. letech opět sloužila svému účelu
(žel jen krátký čas). Při výletu na rozhlednu se návštěvníci mohli cestou
občerstvit v hostinci Harichsteln (Čertovy kameny), od kterého vede cesta ke
stejnojmenné romantické vyhlídce. I dnes je toto místo cílem těch turistů,
kteří se nemíní lopotit až na vrchol hory, popřípadě mileneckých párů, či
těch, kteří se jdou jen tak projít. Místu se dodnes říká Harikáče, což je
zjevně odvozeno z německého názvu.
Válečné události a následná likvidace německého turistického spolku, což
byl důsledek odsunu německého obyvatelstva, stavbám neprospěly. Dlouhý čas zůstaly
bez majitele, takže zejména krásně roubená chata neunikla pozornosti vandalů, až
ji, zpola zdevastovanou, na vánoce r. 1955 někdo zapálil, takže vyhořela do
základů. Rozhledny se teprve v r. 1976 ujalo, naštěstí ještě včas, město,
a díky jeho péči byla důkladně opravena a znovu otevřena pro veřejnost.
U její paty, tentokrát ale na druhé straně, vyrostla nová dřevěná chatka,
která však dlouho neměla stálého provozovatele. Nakonec se jí ujali členové
mysliveckého sdružení, kteří v ní v letních měsících zajišťovali
denní provoz, na jaře a na podzim pak jen za příznivého počasí.
Chatka se po r. 1989 dostala do ekonomického pronájmu Pana Miloše
Lyachy,
který by rád obnovil bývalou slávu tohoto návštěvnického místa. Zatím však
naráží na celou řadu problémů. Chatka jednak zdaleka nedosahuje vybavením
a velikostí úrovně bývalé Medritzerovy chaty. Poskytovat zde je možno jen
základní občerstvení (keksy, sušenky, čokoládu a bonbóny), zatímco kdysi se
zde údajně běžně čepovalo i pivo. Na chatu nebyla zavedena ani elektřina, ani
voda, chybí zde i slušné sociální zařízení, dnešní hygienické normy jsou
ostatně mnohem přísnější než v době předválečné. Situaci neprospívají
ani dosavadní vlastnické vztahy: zatímco pozemek a rozhledna patří TJ
Mikulovice, patří chata Obecnímu úřadu v České Vsi, takže jakékoliv akce,
vedoucí k modernizaci chatky a rozvoji zde poskytovaných služeb, jsou zcela
odvislé na domluvě těchto tří subjektů. Nový nájemce se však snaží, již od
května má otevřeno každý víkend, od 1.6. do 15.9. pak každý den a poté až
do poslední říjnové neděle opět přes víkend – ovšem vždy jen v případě
příznivého počasí. Svou přítomnost signalizuje potenciálním návštěvníkům
opravdu originálním způsobem. Vlaje-li na vrcholu věže prapor viditelný
i z města pouhým okem, ví každý v okolí, že „pán domu je na svém
hradě“ a tudíž je otevřeno. A výhledy z věže jsou vskutku
úchvatné, zvlášť tzv. „Pruský výhled“ severním směrem až
k Otmuchovskému jezeru v Polsku. Jižní výhled zachycuje celé pásmo
Hrubého Jeseníku od Pradědu až k Šeráku. Za příznivého počasí je
západním směrem viditelná skupina Kralického Sněžníku a se severozápadním
Rychlebské hory. Přístup na Zlatý chlum vede z města po červené nebo modré
značce, z opačné strany z Rejvízu též po červené. Zcela nejkratší
cesta pak vede po modré značce z České Vsi.
Jeseníky jsou stále velmi atraktivní turistickou oblastí. Je to příležitost pro
místní úřady vrátit tomuto kraji jeho bývalou slávu, zabezpečit části obyvatel
řadu pracovních míst a infrastrukturu. Pro město Jeseník je takovou první
příležitostí znovuzvelebení celého areálu rozhledny na Zlatém chlumu. Je to místo
městu nejblíže a se snadnou dostupností.
|
|
